Dnes bylo konečně pěkně a tak jsem se rozhodl vyrazit zase do Istanbulu. Vyrazil jsem kolem poledne vlakem, přijel na Haydapasa a pak pokračoval trajektem na druhou stranu. Když vystoupíte na Eminönü z trajektu, okamžitě vás praští přes nos vůně čerstvých grilovaných ryb. Neodolal jsem a hned jsem si koupil výborný döner s rybou, kořením a zeleninou. Pak jsem vyrazil na druhou stranu než minule, směrem k paláci Topkapi. Obešel jsem dokola celý Serialový mys, což je takový kopcovitý zalesněný výběžek, u něhož se střetává Zlatý roh, Marmarské moře a Bospor. V byzantských časech se tady nacházely kláštery a veřejné budovy, dnes Serialovému mysu vévodí velkolepý komplex paláce Topkapi, který byl 400 let rezidencí sultánů a žen harému. V úterý mám první hodinu předmětu "Architecture of Istanbul", který představuje výlety jednou za 14 dní do Istanbulu s učitelkou architektury, takže o jednotlivých památkách bude určitě ještě řeč později...
Omar měl dopoledne školu a domluvili jsme se, že se potkáme v McDonalds poblíž Velkého bazaru. Po cestě na naše místo setkání jsem šel po zajímavé ulici se spoustou "rybích restaurací". Většina z nich má jídelní lístek s obrázky na stojanu na ulici, tak jsem mohl zjistit ceny. Vypadá to, že takovou rybí večeři můžete mít za cca 15 lir, tzn. 7,5 eur. Při prohlížení jednoho jídelního lístku za mnou hned přišel majitel restaurace a chvíli jsme si povídali. Uměl pěkně anglicky, což mě potěšilo. Byl původem z Kypru a do Istanbulu přišel nedávno, restauraci otevíral před měsícem. Popovídali jsme si o klubech, že pivo může být v některých klubech zatraceně předražený (prej až 25 liber)...říkal, že můžu kdykoliv přijít na drink zadarmo. Milej pán.
Někdy mezi 3 a 4 jsem se potkal s Omarem v Mc a šli jsme za jeho strýčkem, potřeboval mu něco předat. Jeho strýc vypadá velmi arabsky, nosí nějakou židovskou čapku a prodává diplomatky a tašky. Jednu mi dal. Milej pán.
Poté naše kroky zamířily jsme šli do "nargila café", což je něco na způsob čajovny, ale v typickém tureckém stylu. Všude jsou koberce a "číšníci", kteří se neustáke starají, aby vaše nargile táhla správně a vyměňují vám uhlíky. Čaje tam mají asi jenom jeden druh,
jejich typický turecký zatraceně silný čaj, ale zato tabáků a vodních dýmek přehršle. Nargile (tzn. vodní dýmka) stála 10 liber (kurz pro euro je tady zhruba 0.5). Při odhcodu začalo docela silně pršet a na ulici se najednou vyhrnuli prodavači deštníků. Jak milé.
Po cestě zpátky na trajekt jsme se šli podívat ještě do jedné mešity poblíž Velkého bazaru. Byla zrovna doba pro modlitby, tak se Omar šel pomodlit. Mimochodem to jejich halekání mi začíná lést na nervy. Ještě že tady na pobřeží, kde bydlím, nejsou žádný minarety. Když pujdete do mešity, musíte se vyzout. Boty si pak dáte do připravených pytlíků a vezmete si je sebou dovnitř. Holky musí mít zahalené vlasy. Po cestě zpátky na trajekt jsem si koupil nějaký maso zabalený do tortily, ale nevím jak se to jmenovalo. Bylo to dobrý a levný.
Málem bych zapoměl! Na rychlo jsme vběhli do Velkého bazaru, ale už se zavíralo. Už nevím jak, ale dali jsme se do řeči s jedním prodejcem vodních dýmek a ve finále jsem si jednu odnášel domů:)
Omar měl dopoledne školu a domluvili jsme se, že se potkáme v McDonalds poblíž Velkého bazaru. Po cestě na naše místo setkání jsem šel po zajímavé ulici se spoustou "rybích restaurací". Většina z nich má jídelní lístek s obrázky na stojanu na ulici, tak jsem mohl zjistit ceny. Vypadá to, že takovou rybí večeři můžete mít za cca 15 lir, tzn. 7,5 eur. Při prohlížení jednoho jídelního lístku za mnou hned přišel majitel restaurace a chvíli jsme si povídali. Uměl pěkně anglicky, což mě potěšilo. Byl původem z Kypru a do Istanbulu přišel nedávno, restauraci otevíral před měsícem. Popovídali jsme si o klubech, že pivo může být v některých klubech zatraceně předražený (prej až 25 liber)...říkal, že můžu kdykoliv přijít na drink zadarmo. Milej pán.
Někdy mezi 3 a 4 jsem se potkal s Omarem v Mc a šli jsme za jeho strýčkem, potřeboval mu něco předat. Jeho strýc vypadá velmi arabsky, nosí nějakou židovskou čapku a prodává diplomatky a tašky. Jednu mi dal. Milej pán.
Poté naše kroky zamířily jsme šli do "nargila café", což je něco na způsob čajovny, ale v typickém tureckém stylu. Všude jsou koberce a "číšníci", kteří se neustáke starají, aby vaše nargile táhla správně a vyměňují vám uhlíky. Čaje tam mají asi jenom jeden druh,
jejich typický turecký zatraceně silný čaj, ale zato tabáků a vodních dýmek přehršle. Nargile (tzn. vodní dýmka) stála 10 liber (kurz pro euro je tady zhruba 0.5). Při odhcodu začalo docela silně pršet a na ulici se najednou vyhrnuli prodavači deštníků. Jak milé.Po cestě zpátky na trajekt jsme se šli podívat ještě do jedné mešity poblíž Velkého bazaru. Byla zrovna doba pro modlitby, tak se Omar šel pomodlit. Mimochodem to jejich halekání mi začíná lést na nervy. Ještě že tady na pobřeží, kde bydlím, nejsou žádný minarety. Když pujdete do mešity, musíte se vyzout. Boty si pak dáte do připravených pytlíků a vezmete si je sebou dovnitř. Holky musí mít zahalené vlasy. Po cestě zpátky na trajekt jsem si koupil nějaký maso zabalený do tortily, ale nevím jak se to jmenovalo. Bylo to dobrý a levný.
Málem bych zapoměl! Na rychlo jsme vběhli do Velkého bazaru, ale už se zavíralo. Už nevím jak, ale dali jsme se do řeči s jedním prodejcem vodních dýmek a ve finále jsem si jednu odnášel domů:)
1 komentář:
Ahoj...
Someday I'll take the time (and my dictionary) to read all your posts, but I really like the pictures! I'm glad things are going well.
Okomentovat