pondělí 16. února 2009

Den osmý

Turecko - země, kde se přátelství měří podle vypitých šálků čaje

Byl jsem v šoku (předpokládám asi jako každý evropan, který do Turecka kdy zavítal) jaký vztah mají turečtí muži mezi sebou. Není nic neobvyklého vidět místní muže se navzájem o sebe opírat, vřele objímat, poplácávat a vřele diskutovat. Nejvíce mě ale zarazilo, že se někteří turci při loučení dokonce i líbají. Jsem zvyklý na dívčí líbání ale muži? Někteří se při loučení jen jakoby otřou nosy, nekteří se regulérně políbí na tvář (díkybohu že jen na tvář). Akceptuju to. Ale dělat to nehodlám.
Mimochodem dnes začal semestr. Byl regulérní první školní den. Včera večer jsem si jako každý poctivý student, který jde poprvé do školy, připravil aktovku, udělal svačinu, dal bačkory do pytlíku a šel brzo do postele. Školní kampus se konečně zaplnil studenty. Viděl jsem i první turecká děvčata! Zde konečně mohu odpovědět na mnohé dotazy, na které se ptáte.
Místní dívky nenosí plnovous, ani turban a dokonce si nejspíše i holí nohy! (toto je ovšem ještě neověřené).
Dnes jsem žádné lekce neměl, protože international office stále řeší změnu mého learning agreementu. Jsou velice produktivní:)
Místo toho jsem šel navštívit místní fitnes. Docela prší a kampus je 25 minut pěšky, ale Ismet navrhl, že si pojede zacvičit taky a vzal mě sebou na motorce. Fitko je moc pěkný a mají tam i běhací pásy. Ty se mi moc líbily, i když se mi málem podařilo napodobit jedno z těch tísíců videí na Youtube a efektně z pásu vyletět ven:)

Žádné komentáře: